https://studio.youtube.com/video/HE1xBdgllQY/edit
„Chvíle, která je mým životem a obrazem mého světa.“ Duet, inspirovaný Červenou knihou Carla Gustava Junga, dekonstruuje přirozenost lidství pomocí vědomých i nevědomých binarit. Dosažení transcendence znemožňuje naše schopnost definovat sebe sama pouze díky vyhranění se vůči okolí. Inscenace Orbis pictus je introspektivní taneční poutí, která si pohrává s obrazy kolektivního nevědomí.
„Má řeč je nedokonalá. Mluvím v obrazech ne proto, abych se blýskal slovy, ale z neschopnosti nalézt slova. Jinak než v obrazech nejsem schopen slova hlubiny vyslovit.“ (C. G. Jung, Červená kniha)
Koncepce a choreografie: Lenka Kniha B./ Michal Záhora
Účinkují: Dagmar Chaloupková, Michal Záhora
Hudba: Carlo Natoli
Kostýmní spolupráce: Mariana Novotná
Světelný design a scénografie: Jan Komárek
Světla: Jiří Hajdyla
Grafika: Jana Baladová
Foto: Aneta Šebelková, Adam Hruška / DIOD Jihlava
Koproducent: Tanec Praha o. s. / divadlo Ponec
Produkce: Honza Malík & Nanohach o. s.
Za podpory: MK ČR, Hl. m. Praha, DIOD – divadlo otevřených dveří Jihlava, Pap-rna Plzeň, Konzervatoř Duncan centre
RECENZE:
„Orbis pictus je dílo vysoce intelektuální a zároveň tělesné. Jednotlivé komponenty se dobírají své podstaty. Jako například hudba italského hudebníka Carla Natoliho, která se chvěje, balancuje na neznámých hudebních vzorcích, jakoby ani nebyla hudbou, ale filosofií, duší hudby.“ (Markéta Faustová, Taneční zóna: Svět v obrazech – neschopnost nalézt slova, 5. 12. 2012)
„Představení patří ke klenotům repertoáru souboru NANOHACH a české taneční tvorby současnosti.“ (Jana Návratová, Mozaika, Čro Vltava, 5. 12. 2012)
„… Vzniklo výjimečné dílo, originální chuti a odstínu, které je dalším triumfem naší současné kreativní taneční scény (…) Nová premiéra s vysokou profesionalitou ve všech složkách beze zbytku naplnila ambiciózní cíle, které si kladla.“ (Nina Vangeli, článek Intuice, energie, přeludy, 28. 11. 2012)
„Výrazné charisma a individualita obou tanečníků jako vyzrálých umělců dodaly dílu esenci atmosféry z jejich předchozí samostatné tvorby, a to ať tanečně, strukturálně či intelektuálně.…Orbis pictus se jistě jako další zařadí do výčtu divácky úspěšného a kritiky ceněného repertoáru tohoto souboru…“ (Zuzana Smugalová, 4. 1. 2013/ www.tanecniaktuality.cz)
„U jednotlivých složek jsou autoři garancí jistého zážitku, byť se zaměříte na tanec, hudbu nebo světelnou scénografii. Jejich propracovanost možná brání celkovému splynutí do organického gesamkunstwerku, možná ale vybízí k hlubšímu čtení, při kterém se ukáží různé vrstvy díla.“ (Tomáš Kladný, Topzine.cz: „Bartůňková v Ponci. Orbis Pictus stojí mezi pohybem a obrazností“, 4. 1. 2013)
