Choreografie je inspirována sonátou pro cello a piano z roku 1997 od ruského skladatele Alfreda Schnitke. Přímý dialog mezi hudbou a pohybem, který dává možnost vstoupit do času, kde se tváří tvář setkáváme se životem a smrtí. Jdeme po stezce života a jeho spletitých křižovatkách až na jeho samý konec. Jako řeka se i čas nemůže zastavit.
Tento hudebně taneční duet bylo možno shlédnout na pouličním festivale v Tarragoně (ES), ale i na jiných divadelních scénách, jako například v pražském divadle Duncan Centre, na staré scéně divadla německé umělecké školy Folkwang Hochschule a v hlavním divadle Teatro municipal „La Llanterna“ v Mora D’Ebre (ES).
Choreografie a interpretace: Lenka Kniha Bartůňková
Hudba (cello): Oriol Aymat Fusté
Světelný design: Tomáš Morávek
(Minutáž: 25 min.)
